Vzhledem k tomu, že se v předškolních zařízeních budeme pravděpodobně setkávat stále častěji i s dětmi mladšími tří let, mohou přijít k užitku některá specifika týkající se stravování takto malých dětí. Děti ve věku od 2 do 3 let se nachází vývojově ve věku staršího batolete. V tomto věku mohou být značné individuální rozdíly mezi dětmi ve vývoji a tedy i ve stravování.

Vstup do předškolního zařízení představuje z psychologického hlediska velkou psychickou zátěž pro všechny děti. Nachází se v novém prostředí a kolektivu, jsou v odloučení od maminky, učí se jinému režimu, návykům a samostatnosti. To vše se může promítat zpočátku i do množství a druhu přijímané stravy. Ve školní jídelně přivykají novým chutím, které do této chvíle znaly většinou pouze od maminky. Ačkoliv je potěší tatáž známá omáčka, např. rajská, její chuť může být jiná, než jsou zvyklé z domova. Na všechny tyto změny děti potřebují svůj čas a trpělivý přístup.

Pravidlo jednoduchosti

Skladba stravy předškolních dětí je založena na zásadách správné výživy. Základem je pestrá, lehce stravitelná, nedráždivá a nutričně vysoce plnohodnotná strava. Pro batolata je navíc velmi důležitým kritériem, aby byly pokrmy z počátku především jednoduché, složené spíše z menšího počtu surovin, u kterých lze předpokládat, že mu nebudou zcela neznámé. Kupříkladu běžné pečivo, máslo, kvalitní šunka, okurek na plátky a ovocný čaj může splnit v danou chvíli větší službu než přílišné kombinace, byť bezpochyby velmi zdravých surovin. Méně vhodným příkladem může být třeba pitta chléb s náplní z míchané zeleniny, vajec, kousky kuřecího masa a sýra, podávaný s bílou kávou z melty. V tomto případě nelze namítat nic proti použitým surovinám. Vhodnější je však podávat tyto ingredience jednotlivě, aby mělo dítě dostatek času se s nimi seznámit a identifikovat jejich přirozenou chuť.

Jiným příkladem může být oblíbené rizoto, které je u batolat obvykle preferované rovněž v co nejjednodušší podobě (rýže, maso, mrkev, hrášek). Další suroviny (sýr, jiné druhy zeleniny nebo obilovin) zařazujeme postupně, po jednotlivých surovinách.

Stereotyp a konzumace převážně stále stejných potravin, pokrmů nebo nápojů svědčí pro konzervativní přístup ve stravování u takto malých dětí, který může dle osobnosti dítěte trvat různě dlouhé období. Někteří psychologové to odůvodňují i tzv. fyziologickým negativismem, který se promítá též do stravovacího chování v tomto věku. Projevuje se tím, že děti zaujímají již předem negativní postoj k některým, ať už známým, či neznámým, potravinám.

Podáváním zpočátku jednodušších pokrmů, založených na obvyklých surovinách, se snažíme prvotně docílit toho, aby pokrmy v dětech nevyvolávaly pocity z něčeho neznámého a nevedly k následné averzi celého pokrmu.

Co dále rozhoduje o oblíbenosti pokrmu

Zajímavostí je, že u nejmenších dětí rozhoduje i malý detail v tom, zda mu pokrm zachutná a zda jej sní. Kupříkladu významnou roli hraje teplota pokrmu i nápoje. Téměř u všech dětí platí, že nemají rády příliš teplé, ale preferují mírně teplé pokrmy. Ne jedno dítě odmítá ve školce pít mléko, přičemž doma ho normálně pije. Důvodem může být rozdílná teplota mléka, které je dítě zvyklé pít od malička. Roli může hrát také původ mléka, některé děti jsou schopné rozlišit plnotučnou chuť mléka od polotučného, čerstvé mléko od trvanlivého či sušeného, které bývá někdy sladší, nehledě na různé příchutě mléka, které někomu vyhovují, jiným naopak.

Malým dětem může „vadit“ i jiný způsob servírování, než jsou zvyklé. Velká porce na talíři, nepokrájené maso nebo barevně fádní pokrm, který by stačilo jen trochu málo ozdobit. Nelehká je rovněž úprava zeleniny, kdy dětem nechutná příliš rozvařená, ani příliš tvrdá.

Velmi častou překážkou jsou míchané pokrmy, které u dětí vyvolávají mnohdy nedůvěru. Je tudíž velmi žádoucí, aby děti viděly skladbu daného pokrmu, např. kousky masa odděleně od přílohy a omáčky, ve které se neztratí obsah celého pokrmu, nerozmočí knedlík apod.

K oblíbenosti určitého jídla může vést dlouhá cesta. Dítě potřebuje opakovaně po delší dobu přijímat danou potravinu, která je navíc spojená s příjemným pocitem po její konzumaci, čímž se postupně daný pokrm stává oblíbeným. Naproti tomu averze může mít nejrůznější příčiny a nemusí se vždy jednat o rozmazlenost nebo špatný stravovací návyk, protože může mít i hlubší psychologický kontext spojený s traumatem (zvracení, strach z chování rodičů, tresty za nezkonzumovanou stravu). Averze může vzniknout naráz, po jediném kontaktu s jídlem nebo potravinou, a může trvat i léta.

Tipy a doporučení

Přípravu pokrmů pro nejmenší 2leté strávníky lze shrnout do následujících doporučení:

• nepraktikovat velké experimenty a naopak sázet na jednoduchost v receptuře i chuti pokrmu,
• dbát na estetický vzhled,
• vhodně uzpůsobit konzistenci k věku batolat, není potřeba vše mixovat a převádět do kašovité podoby, děti umí a potřebují kousat, ideální je taková úprava, která dovolí dětem nabrat sousto lžící (maso na nudličky, kostičky nebo mleté; brambory na menší kostičky nebo lisované, knedlíky pokrájené, menší tvary těstovin apod.),
• vyvarovat se příliš kořeněné, pálivé, dráždivé, slané, kyselé, hořké a jinak výrazné chuti, volíme naopak raději bylinky a jednodruhová koření.

Nejen jídlo, ale také okolnosti a prostředí s jídlem spojené jsou pro každého a zvláště pro děti důležité. Příjemné prostředí, poklidná atmosféra, úsměv paní kuchařky, to vše může přispět k upevňování pozitivních postojů a návyků při stravování.

Konkrétní tipy jak upravit receptury pro dvouleté děti nabízí publikace Přesnídávky, obědy a svačinky – receptury pro mateřské školy. Bližší informace  o publikaci naleznete zde.

Mgr. Zlata Kapounová, Ph.D. – Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU Brno