Kdo putuje,  musí počítat s tím, že si během cesty musí odepřít určité pohodlí a že se může před vytyčeným cílem objevit překážka. A tak se i stalo. Při pokusu zkrátit si cestu přejezdem po dálnici si děti prohlédly to, o čem slýchají denně v rádiu  a televizi - ucpanou dálnici, nekonečnou kolonu aut a dopravní nehodu. Naštěstí někteří řidiči, kteří také v zácpě uvízli,to brali s humorem - když ukazovali našim dětem svou sbírku plyšáků, nadšením mával celý autobus. Pane řidiči, děkuji, zabavil jste naše děti na 15 min:-)

Měli jsme štěstí - náš pruh dálnice se přece jen pohyboval, autobus se dostal k výjezdu a mohl ujíždět vstříc Anthroposu. Díky zdržení jsme na prohlídku měli 10 min. Co se dá za takovou dobu stihnout? Třeba proletět expozicí o australopithecovi, zastavit se na chvilku a vyfotit si mamuta v životní velikosti, prohlédnout si rituální pohřeb a šamanskou sošku, pár kostí zvířat a několik Venuší. A pak rychle pryč, jelikož nám na paty šlapala další skupina.

Následoval přesun ke hvězdárně, která nám poskytla velice příjemný azyl. V prostoru digitária, které bylo v tento termín jen pro nás, nás průvodce nejdříve zasvětil do tajů pozorování hvězd a souhvězdí, a pak jsme shlédli pořad na téma Sluneční superbouře.Točil se s námi celý svět... Po projekci  se děti mohly pokochat vyhlídkou na Brno z věže Planetária a prozkoumat badatelské stroje před Planetáriem.

Rozchod se konal z technických důvodů mimo Brno,v Uherském Hradišti. Na své si tedy přišli i milovníci nakupování.

Na závěr chci poděkovat naší obětavé paní asistentce Hance Trčkové, bez které by se nejspíš naše výprava neuskutečnila.