• Literární soutěž Spěchej pomalu

      • Literární soutěž Spěchej pomalu

      • 13.12.2024 21:34
      • Alexandr Mužikovský získal ocenění v literární soutěži.

      • Ve 12. ročníku literární soutěže s názvem Spěchej pomalu získal  za svou slohovou práci Alexandr Mužikovský z 8.A čestné uznání poroty, v jejímž čele zasedal známý básník Jiří Žáček.

        Blahopřejeme, děkujeme za reprezentaci školy a přejeme hodně dalších úspěchů!

         

        Spěchej pomalu 
        Alexandr Mužikovský
        O prázdninách jsem letěl do Argentiny. Let probíhal v klidu, ale problém nastal v okamžiku, když jsme prolétali nad územím Amazonie. Před letadlem se najednou objevilo hejno ptáků. Ptáci vletěli přímo do jednoho z motorů. Palubní personál nás však ujistil, že není důvod k panice, že se dá přistát i s jedním motorem. Když se zdálo, že je vše v pořádku, v tu chvíli
        začal levý motor hořet.
        Letadlo prudce začalo klesat a z palubní kabiny se ozvalo hlášení pilota, že musíme nouzově přistát. Pilotovi se sice podařilo nouzově přistát, ale náraz byl tak silný, že skoro nikdo neměl šanci na přežití. Jako jediný jsem měl to štěstí a nehodu přežil.
        Když trup letadla se rozpůlil a mně se podařilo dostat se z hořícího vraku ven, v tu chvíli jsemnevěděl, co dělat. Zřejmě jsem byl v šoku. Vydal jsem se, ani nevím kam, hledat pomoc.
        Jakmile jsem se ocitl v pralese, všiml jsem si výrazných žlutých očí, které mě delší dobu sledovaly. Najednou jsem uviděl dřevěné obydlí. Potichu jsem se přiblížil na několik metrů a zjistil jsem, že mluví anglicky a jako domorodci rozhodně nevypadali.
        Po chvíli váhání jsem se odvážil neznámé oslovit. Zjistil jsem, že jsou ze ztracené expedice. Popsal jsem jim vše, co se mi přihodilo. Bylo jim to líto, ale pomoc mi nedokázali. Sami neměli potřebou techniku, jak kontaktovat pomoc.
        Upozornili mě však, že musím být opatrný, především v noci a nepohybovat se sám kolem táboru, kde se objevují nešťastné duše jejich kolegů, kteří zemřeli při hledání pomoci.
        Nedalo mi to, a přece jsem se vydal v noci po okolí. Viděl jsem je, přesně tak, jak mě varovali. Snažily se mi něco říct, ale nedokázal jsem to rozluštit. Znělo to jako: „Jestli přežiješ, spěchej vždy pomalu.‘‘ Dostal jsem strach a běžel zpět do táboru.
        Ráno jsem se opět vydal na místo, odkud jsem včera ze strachu utekl. Nenašel jsem nic zvláštního, jen jsem si všiml na stromu nápisu „SPĚCHEJ POMALU“, který byl napsán krví. Vrátil jsem se zpět pro ostatní, ale nikoho jsem v táboru již nenašel. V tu chvíli jsem z dálky zaslechl hluk vrtulníku. Napadlo mě, že asi pátrají po zříceném letounu. Cestu k vraku jsem si pamatoval a okamžitě jsem vyrazil. Když jsem dorazil na místo, již tam byli záchranáři. Najednou jsem se cítil v bezpečí.
        Nastoupil jsem do vrtulníku a odletěli jsme do nejbližší nemocnice, kde na mě čekali vojáci ze záchranné mise z Česka i s velvyslancem. Po důkladném vyšetření mi zajistili transport domů do ČR.
        Tuto velmi nepříjemnou životní událost mám stále v živé paměti a neustále přemýšlím nad tím, před čím mě duše zemřelých lidí chtěly varovat…
      • Zpět na seznam článků

  • Počet návštěv: 594325

Partneři školy

  • Edupage
  • Valašské Klobouky
  • FairTrade
  • Hejného metoda
  • Fraus