Po cestě vlakem a příjezdu na hlavní nádraží se po rychlém přesunu před námi otevřely vrata kapucínského kostela, kde jsme mohli hlouběji proniknout do způsobu života jednoho z nejznámějších mnišských řádů - kapucínů. Poté následoval sestup do kapucínské hrobky, kde si všichni uvědomili, že ve smrti jsou si všichni rovni, jelikož čeká na každého. Na příkladu bouřliváka barona Trencka žákům snad došlo, že je lepší svůj život prožít nejlépe, jak dovedu, než pak na smrtelné posteli litovat něčeho, co nemohu napravit. V tiché tmavé sklepní místnosti spali věčným spánkem bratři kapucíni, nad jejich těly visel nápis: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." Spolu se závěrečnými slovy paní průvodkyně to byla ta pravá tečka za naší prohlídkou, smysl otevření hrobky pro veřejnost byl odhalen a možná si někteří odnesli i trošku inspirace do dalších let. 

Kostnice u svatého Jakuba, nově zpřístupněná brněnská památka světového významu, nám ukázala další stránku pomíjivosti světské slávy. Sloupy, stěny z kostí, nikdo pořádně neví, kdo všechno zde odpočívá. Několik set let staré fragmenty na dotek (nebo spíš raději ne). Nikdo se tu dlouho nezdržoval, po schodech z lidských lebek se chodit nedalo, tak jsme to vzali přes klasické schodiště zpět na náměstí Svobody, kde se konečně dalo volnějij nadechnout. Po přestávce a rozchodu nás "šalina" (tramvaj) dovezla k JumpParku, kde všichni dokonali uvolnili své svaly a možná i napětí. Pak následoval už jen přesun na nádraží, rozchod na vyřízení nezbytností a rychle na vlak. Domů každý přišel s večerem, viděné však zapomenuto brzy nebude...