Dnešní deváťáci se také jednou stanou  živou pamětí své rodiny. Za pár desítek let budou svým dětem nebo vnoučatům předávat to, co se dozvěděli od svých rodičů, prarodičů. Možná právě díky nim jejich vlastní potomci proniknou hlouběji do své  identity a posílí tím onu paměť lidstva.

Bohužel to, o čem se v minulosti mluvívalo běžně, nahradila zábava často pochybné kvality řítící se na nás z mobilů, notebooků a televize. Na obyčejné povídání o rodině a o svých předcích lidé zapomínají. A to je škoda.

Ptejme se, zkoumejme, dokud máme čas. Využijme ho  k promluvě se svými blízkými a nechme se inspirovat moudrostí předků.

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se zhostili tohoto úkolu zodpovědně a připravili si půdu pro další, možná ještě hlubší bádání své nebo svých potomků. Díky patří také všem rodičům a prarodičům, kteří poskytli informace. Vše slouží pouze pro vnitřní potřebu jejich rodin. Hlavním smyslem tohoto projektu bylo vzbudit v žácích zájem o rodinnou historii a ptát se, dokud mají koho...

Setkali jsme se při této příležitosti s profesionálně zpracovanými rodokmeny, jeden nás dokonce zavedl až do poloviny 17. století. Další žák  přinesl knihu, která byla o jeho předkovi vydána.  Mohli jsme si také prohlédnout kopie osobních dokladů a dokumentů z 1. poloviny 20. stol. a některé žákyně snad svou práci budou moci využít i na střední škole. Někteří neváhali použít speciální počítačové programy, jiní si vytáhli informace z již existujících rodinných kronik.

Některým žákům projekt přinesl hlubší poznání své rodiny, někteří se setkali s jistými obtížemi, ale doufám, že časem všichni pochopí, proč jsme tento projekt dělali.

Vzhledem k osobní povaze informací nepředkládám žádné fotografie. Děkuji za pochopení:-)