Uklidit třídu, upravit rozložení lavic, nachystat pohoštění, připravit si otázky v angličtině a pak už jen čekat, kdo k nám vlastně  přijde...

Dočkali jsme se! Do naší třídy vstoupil usměvavý muž s turbanem a jakoby naše šesťáky znal odjakživa, začal si s nimi přátelsky  povídat - anglicky. Nejdříve obecně o životě v Indii a pak v jeho rodném Pandžábu, odkud k nám přijel. Poté došlo na  otázky našich žáků. Není jednoduché jen tak začít mluvit anglicky s cizincem, ale někteří naši odvážlivci to dokázali. Diskuze se nakonec rozproudila, zvědavost zvítězila nad ostychem. Velmi dobrým pomocníkem se stal mobil se slovníkem, kde si děti připravovaly otázky dle situace. I když angličtinu občas nahradila čeština, dohromady jsme se domluvili. Nakonec jsme předali dárek na památku a a prošli se po naší škole.

Od všech účast na besedě vyžadovala určitou oběť z našeho pohodlí. Zůstat ve škole dlouho po vyučování, postarat se společnými silami o pohoštění a třeba vlastníma rukama něco upéct. Pan Sidh místo odpočinku po práci přijel za námi do školy, stejně tak i jeho doprovod, který mi pomáhal s překladem. Všem bych chtěla moc poděkovat, protože bez nich by se tato originální  beseda nemohla uskutečnit.

Dnešní beseda nám dokázala, že s angličtinou se můžeme setkat i ve Val. Kloboukách, že se díky ní můžeme domluvit se zajímavými lidmi a dozvědět se víc o jejich životě, který je tak odlišný od toho našeho. Otevírá nám svět a my se díky setkávání s lidmi odlišných kultur otevíráme jemu.