Naše plavidla patří už k inventáři tohoto festivalu (Solar ship, Ponorka, Růžová velryba, Hippies, Rozmarné léto, Eskymáci, Zápalky, Škoda WRC nebo loňští Krysáci) a byla oceňována diváky a několikrát i odbornou porotou. Čas před Vánocemi je správný termín, abychom v předmětu technické činnosti začali přemýšlet nad letošním tématem. Nápadů se sešlo dost, od historizující gilotiny s popravou Marie Antoinetty až po letošní MS v hokeji. Rozhodlo hlasování, ve kterém zvítězila Ropná plošina. Vánoční prázdniny jsme si nechali na přemýšlení, jak takovou stavbu provedeme, jak by asi měla barevně vypadat a jaký materiál použijeme. Volba padla na polystyren, dřevo, montážní pěnu a kartonové trubky různých průměrů. Nezbylo než sehnat materiál a začít pracovat. Až do dubna se na Plošině pracovalo jenom v rámci technických činností, tj. dvě hodiny týdně, a to museli být deváťáci ve škole. Exkurze, přednášky a další akce způsobily velký skluz v harmonogramu prací. Naštěstí hlavní výtvarnice projektu Andrea už byla přijata na uměleckou školu a stavitelské duo Vítek, Viktor také nemuseli absolvovat přijímací řízení. Dva dny přijímaček a týden, kdy většina deváťáků jela do Londýna, mohli věnovat práci na plavidle a najednou to bylo vidět. Konstrukce věže se tyčila a montážní pěny ubývalo. Chlapci něžně pojmenovaná pěnečka spojovala a vyplňovala různé konstrukce a měla svou funkci i tam, kde bych to nepředpokládal. Protože ctíme pravidla, pracovali na výrobě pouze žáci. Má funkce se omezila na nákupčího a pana Lorence z komedie Na samotě u lesa. „Udrží to? Je tam toho dost? Jak dlouhé to má být? Už jste to dovezl?“ 

Po návratu z Anglie se k naší trojici připojili další tři stavitelé, Marián, Eliška a Lukáš, a práce se začaly soustřeďovat i na oblečení posádky, výbavu plošiny, ropnou skvrnu a další důležité drobnosti. I ostatní žáci se zapojili do přípravy plavidla, zejména tím, že donesli, očistili a opravili naši plovoucí základnu, kterou tvoří polystyrenové bloky spojené dřevěným rámem a zaklopené dřevotřískovými deskami. Týden před startem Regaty jsme se poprvé dostali k tomu, abychom celé plavidlo na souši sestavili a zjistili, jak to bude fungovat. Největší díl o rozměrech 150 x 150 x 170 cm jsme lehce vytáhli z dílny, protože dvoukřídlé dveře do dílen jsou širší. „Problémek“ nastal u dveří z budovy školy. Šířka 125 cm naznačovala nemožnost průchodu, což se potvrdilo a nastalo řešení problému. Řezat? Rozložit? Najít jinou cestu? Bylo vidět, že kluci jsou praktici ve stěhování nadměrných nákladů a luštitelé ježka v kleci a po schodištích a tělocvičně se dostali až před poslední dveře od hřiště. Pět přebývajících centimetrů jsme nakonec museli odřezat, ale není nic, co by pěnečka neopravila. Zkouška sestavy proběhla bez větších problémů a mohli jsme nakládat. S dopravou nám pomohlo Město Valašské Klobouky, které zapůjčilo vozidlo s přívěsem i řidičem. Díky. V Holešově nás už čekal déšť a potřeba sestavit naši plošinu do 12. hodiny. Lehce promoklí, ale už za svitu slunce jsme odrazili od maríny a přistáli v divácké zóně. Každé ze 13 plavidel mělo nápad, myšlenku i zajímavé provedení. Samozřejmě jsme doufali ve vítězství v některé z kategorií, což se bohužel nestalo. Zklamání na obličejích našich ropáků nebylo viditelné, naopak, radovali se z toho, co dokázali, jak se bavili při přípravě plošiny. A to je to, o co v tomto projektu jde nejvíc. Vytvořit z žáků z různých tříd partu, která umí spolupracovat, domluví se. Jsem rád, že se nám to opět podařilo a naší mládeži odcházející na různé školy ještě jednou velké díky.