NOVINKY (BLOG)

Ve 13. ročníku literární soutěže s názvem Spěchej pomalu získal  za svou slohovou práci Jiří Sucháček z 8.A čestné uznání poroty, v jejímž čele zasedal známý básník Jiří Žáček.

Blahopřejeme, děkujeme za reprezentaci školy a přejeme hodně dalších úspěchů!

6. světová válka očima Tea

Psal se rok 3212 a v mých teprve dvanácti letech vypukla 6. světová válka.
Abych vysvětlil, proč, tak se musíme vrátit o pár let zpět. V roce 3210 vše začalo v Nové Americe kvůli uspěchané době. Lidé začali bláznit, začali demonstrovat. Začala občanská válka. „Ale to mi je jedno,“ říkal jsem si, „přece bydlím v Moderní Evropě.“ Prezident Staré Ameriky poskytl pomoc hlavě státu Bobovi Charlesovi, ale hlava státu nečekaně odmítla.
V ulicích se začaly rabovat všechny elektroniky a hromadně ničit. Lidé měli moto: Spěchej pomalu. Ostatní státy se začaly bouřit, měly nějaké smlouvy nebo co, moc těmto věcem nerozumím. Klid, nastal v ulicích klid. Dlouhých 21 měsíců to trvalo.
 

13. října 3212
Stará Amerika svrhla atomovo-elktrickou bombu na kapitální město Nové Ameriky. Kvůli alianci Nové Ameriky a Moderní Evropy vypukla válka, celosvětová válka. Prostí lidé vlezli do vybudovaných podzemních měst. Na Moderní Evropu začala pálit Asie - Čína, Japonsko, Korea spolu s Ruskem. No a hned jsme byli bez elekřiny. Zničili elektrárny. V podzemí jsme
vydrželi 13 měsíců. Vylezli jsme ven. Všude byla tma, ticho, prach, mírná radiace, zničené budovy. Hledali jsme jídlo.

25. listopadu 3213
Těsně vedle mého ucha proletěla kulka a druhá a třetí. Během pěti sekund začali do nás, do lidí, střílet. „Dostal jsem ji. Už nemůžu, nezvládnu to, nemůžu chodit!“ říkám bráchovi. Vzal mě na ramena a utíkal se mnou do krytu. Řekl, že tam mám počkat a zavolal mediky. Vytáhli mi kulku z nohy a zázračně jsem už za měsíc mohl chodit.

24. prosince 3213
Další Vánoce v krytu, modlíme se, ať ta hrůza skončí.

12. března 3214
Mám 14. narozeniny. Pouhý týden na to někdo klepe na dveře, jdu otevřít. Vidím vojáky, myslel jsem, že kvůli mně všichni zemřeme. „Ale počkat! Přece… přece to je… To je táta!“ Vyskočil jsem radostí a hned jsem ho objal. Muži se vrátili domů a vyprávěli, co zažili a také, že jsme vyhráli. Ano, vyhráli jsme, zemřelo 500 milionů lidí…. sice jsme vyhráli, ale za jakou cenu?

Spěchej pomalu.