1. Tvořivá škola - charakteristika činnostního učení

Činnostní postupy se využívají nejvíce v 1. – 6. ročníku ZŠ. Jsou postaveny především na činnostech žáků s didaktickými pomůckami. Každý žák má v rukou vlastní pomůcku. Na základě manipulace s pomůckou žáci objevují nové poznatky, osvojují si nové dovednosti, objevují principy, jevy a souvislosti mezi nimi. Zároveň poznávají, k čemu jim mohou v životě sloužit. Činnostní postupy se analogicky rozvíjejí. Vše na sebe logicky navazuje. Vždy se postupuje od jednoduchého ke složitějšímu. Žák je veden k přemýšlení o tom, co dělá a k pokládání otázek. Činnosti provádí svým vlastním způsobem. Má možnost projevovat vlastní iniciativu. Vymýšlí nové obdobné úlohy, hovoří o nich, tvoří.

Aby učení mělo pro žáky osobní smysl, jsou obsahem činností konkrétní příklady a životní situace. Žáci tak mohou učení vnímat jako činnost důležitou pro život a existenci okolního světa. V průběhu činností učíme žáka samokontrole, sebehodnocení a také přijímání odpovědnosti za svá rozhodnutí. Někdy pracuje samostatně, jindy se učí týmové spolupráci. Poznává okolní svět a jeho prostřednictvím poznává sebe.

2. Tvořivá škola - rozvoj klíčových kompetencí

Svým charakterem jsou činnostní postupy ideální pro postupný rozvoj všech klíčových žákovských kompetencí.

Základy kompetence pracovní formujeme zejména tím, že všichni žáci opakovaně pracují s konkrétními předměty – pomůckami. Učí se pomůcky ukládat, uspořádat na lavici, třídit. Některé si také sami vyrábějí. Jsou vedeni k dodržování pravidel při práci s nimi. Žáci s pomůckami modelují praktické situace, vymýšlejí varianty řešení a plní úkoly zadané učitelem nebo spolužáky. Postupným opakováním od 1. třídy dosahují při práci s pomůckami i při její organizaci překvapivé zručnosti. Do činností jsou přitom stále zapojení všichni žáci.

Žákovské činnosti přispívají rovněž k utváření kompetence k řešení problémů. Jednotlivé postupy jsou předem připravenými problémovými situacemi, které žáci znázorňují, vnímají a řeší každý svým vlastním způsobem. Pomůcka slouží jako názor konkrétní problémové situace a žáci objevují různé způsoby jejího řešení. Prostřednictvím činnostních postupů předkládáme ve třídě problémy k řešení všem žákům zároveň. Žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy. Pozorují a podle svých schopností nacházejí shodné, podobné nebo odlišné znaky. Sami navrhují obměny činností. Objevené poznatky aplikují v situacích z běžného života. Učí se obhajovat vlastní názory.  

Kompetenci k učenírozvíjíme tím, že vedeme žáky nejprve k pozorování daných situací (např. prvních slovních úloh). Necháváme je s pomůckami pracovat, pozorovat, třídit a rozlišovat. Žáci samostatně vyvozují závěry, objevují znázorněné jevy a následně je opakují a procvičují (automatizují). Díky propojení modelovaných situací se životem poznávají žáci smysl a význam učení se pro praktický život. Práce s pomůckami jim zároveň umožňuje poznávat proces učení a posuzovat vlastní pokrok. Paralelně vytváříme návyky pro práci s textem a ukazujeme žákům různé zdroje k získávání nových informací.

Kompetenci komunikativní utváříme průběžně při všech činnostech tak, že necháváme žáky hovořit o tom, co dělají. Vedeme je k vymýšlení a formulování zadání úloh, kladení otázek a odpovědí v logickém sledu. Žáci se učí souvisle a výstižně vyjadřovat své názory, závěry a zároveň naslouchat spolužákům. Žákům umožňujeme 

samostatně se rozhodovat a projevovat. Umožňujeme jim vyprávět o svých prožitcích a pozorováních. Podporujeme je při vyjadřování vlastních názorů. Učíme je akceptovat názory jiných a diskutovat.  Oceňujeme i neodborné vyjádření, které v případě potřeby pouze upřesňujemenebo převádíme do odborného slovníku. Díky názorným pomůckám, které mají žáci před sebou na lavici, žáci dobře rozumí tomu, o čem hovoří a jsou schopni své názory zdůvodňovat. Každý žák je poměrně rychle schopen utvářet a plnit svým schopnostem odpovídající úkoly (např. slovní úlohy – matematické příběhy), klást otázky, správně odpovídat.

Vývoj citů a schopnosti utvářet vztahy probíhá paralelně s vývojem myšlení jako jeho přímá nadstavba. J. Piaget doložil, že rozvoj citů a vztahů žáka není bez rozvinutého logického a operačního myšlení možný.

Kompetence sociální a personální a kompetence občanská jsou rozvíjeny při činnostním učení průběžně. Abychom dosáhli harmonického rozvoje, dáváme všem žákům v maximální možné míře možnost svobodně se ptát, zkoumat a objevovat. Všude, kde je to možné, jim umožňujeme samostatně se rozhodovat a pracovat (vyrábět si pomůcky, vymýšlet úlohy, vytvářet nástěnky, atp.) Velmi důležitá pro harmonický rozvoj je rovněž skutečnost, že při činnostních postupech prožívají žáci opakovaně pocit úspěchu, radosti a vytváří si o sobě pozitivní mínění. Žáci se také vzájemně vyvolávají, komunikují, spolupracují, učí se naslouchat, ale také respektovat názory druhých a uvědomovat si svá práva a povinnosti. Průběžná zpětná vazba – znázornění učiva pomocí pomůcek – přitom žákům i učiteli poskytuje zpětnou vazbu o tom, že pracují správně, a že tomu, co dělají, rozumí. Tak umožňujeme všem žákům vytvářet si o sobě pozitivní představy a vážit si sebe i svých spolužáků. Při práci dodržujeme pravidlo „pro všechny stejně“, čímž podporujeme dobré vztahy v kolektivu. Rozvoj Kompetence sociální podporuje fakt, že žáci velmi často pracují ve dvojicích či větších skupinách, což vyžaduje vzájemnou domluvu a respekt. Činnostní učení používané napříč předměty umožňuje vytvářet v kolektivu žáků zdravou atmosféru, kde žáci cítí vzájemnou sounáležitost, akceptaci a podporu ze strany učitele.

3. Tvořivá škola - základní činnostní postup

1) Prvním krokem při probírání nové látky jsou samostatné činnosti všech žáků (individuální pokusy, sestavování, modelování situací, třídění atp.). Každý žák má svoji pomůcku. Učitel žákům ukáže, jak se s pomůckou pracuje a jak mohou o činnostech hovořit. Žáci pracují s pomůckou společně s učitelem. Prostřednictvím činností a pozorování si žáci vytvářejí představu o jevech, kterým je učíme, a učí se tyto jevy vnímat.

2) Druhým krokem je vytváření obdobných příkladů a situací samotnými žáky. Žáci uvažují a hovoří o pozorovaných jevech, vyjadřují názory, závěry a formulují otázky, samostatně se rozhodují a projevují. Tato etapa vede k postupnému objevování jevů a jejich zákonitostí a k utváření slovní zásoby. Při činnostech dochází k postupnému porozumění učivu všemi žáky.

3) Třetí fází je procvičování učiva – automatizace. I formy procvičování volíme pokud možno činnostní, tj. s různými didaktickými pomůckami a předměty v rukou všech žáků.