NOVINKY (BLOG)

Deváťáci se rozhodovali v hodinách technických činností mezi několika vlastními návrhy a do finále se dostal hoooodně zvětšený model žluté dětské kachničky a lehce zmenšený lowrider Chevrolet Impala cabrio 1964 v gangsterském provedení. Velmi lehce se dá odhadnout výsledek v kolektivu 14 chlapců a jedné dívky. Na vodu holešovské zahrady měla vyplout Impala. Hned ze začátku se vytvořila hlavní pětice stavitelů (Simona, Patrik, Patrik, Vítek a Šimon) a během krátké doby se přidal zcela nenuceně i Denis. Silná šestka s nenápadnou, ale důležitou pomocí ostatních spolužáků, začala řešit problémy se stabilitou čtyřmetrového podvozku, systém zavěšení kol a zvedání podvozku. Technická sekce vymýšlela, svařovala, řezala a zase svařovala. Začala se zvětšovat hmotnost  i obavy, jak takovou váhu a rozměry proneseme dveřmi.

Kreativní skupina začala řešit detaily jako řadící páka, budíky na palubní desce, výplety kol a další drobnosti, které spolu tvoří ten nejlepší výsledek. Až potom se vrhli na samotnou karoserii. Polystyren se začal nakupovat v množství větším než malém. Řezačku polystyrenu, včetně napájení sestavili kluci sami a fungovala velice dobře. Povrch polystyrenu dostal několik vrstev barvy, nerovnosti se vystěrkovaly a pak vybrousily.  Čas se nám rychle krátil, lehce nás zdržela návštěva inspekce, i když inspektorům se náš projekt velmi zamlouval, včetně vybavení dílen. Středa před dnem D byl kritický, auto muselo ven, protože stříkat v dílně to už by bylo moc, stačí miliony kuliček. Teď teprve někteří zjistili, co je to “na kant”. Projít 120 cm dveře s 160 cm širokým autem prostě nejde. S velkým úsilím jsme auto vyvlekli ven, opravili, co se při přesunu poškodilo a Simona se pustila do nástřiku několika vrstev barvy a díky panu Bělaškovi z Fibo color i laku. Shodli jsme se na tom, že auto už do dílny nevrátíme a po zakrytí jsme doufali v to, že se nám v něm nikdo nebude venku před školou vrtat. Barva dobrá, tak teď nalepit všechny drobnůstky, nachystat okno a jedem. Dvě auta s vlekem a jedno s posádkou už dlouho do Holešova z Klobouk nejela. 

Na břehu zámeckého kanálu jsme se v sobotu ráno sešli a začali skládat nejprve ponton a pak nalodili auto. Stačilo pár desítek minut na detaily a bylo hotovo. Jdeme na vodu. Pan školník Naňák už ve škole odhadl, že nasunout celou sestavu do vody bude oříšek a vymyslel jednoduchý systém, jak pomocí auta a fošny natlačit naše dílo na vodu. Povedlo se, plujem! Výpočet ponoru při běžné zátěži pěti soutěžícími a jednoduchou konstrukcí byla 5 až 8 cm a nyní jsou celé 20 cm fošny rámu pod vodou. Jsme těžcí a na palubě je nás šest. Nevadí máme dalších 25 cm k dobru. Pohyb po vodě jsme ještě netrénovali a proto nám cesta na přehlídkové místo trvá trochu déle. Zaparkujeme u břehu přijímáme chválu návštěvníků a dveře auta se nestačí otevírat a zavírat pod náporem lidí, kteří se chtějí vyfotit za volantem gangsterského speciálu se zbraní v ruce a se silným klaksonem pod kapotou.

I technická porota obcházející jednotlivé soutěžící je nadšená tím, jak se dá z polystyrenu, dřeva a umu udělat krásný modet auta. Čekáme na 16. hodinu, kdy vyplujeme před zraky obrovského množství diváků a odborné poroty. Obhlížíme konkurenční plavidla a odhadujeme, kdo by mohl být v naší kategorii konkurentem. Elvis z Otrokovic s velkou kytarou za zády se nám zdá být největší konkurencí. 4 PM - vyplouváme na promenádu a užíváme si potlesk a pokřik diváků. A co na to porota? V kategorii mateřských a základních škol vítězí ………. Elvis. Ani v kategorii všech plavidel se nedostáváme “na bednu”. V očích i řeči našich borců je slyšet zklamání. Proč jsme to dělali a trávili na tom tolik času, když to nevyhrajeme? Samozřejmě i porota dostala co proto. Odplouváme zpět do depa a užíváme si poslední plavbu, bereme na palubu stopaře a snažíme se rozveselit. Nevadí, že technický doprovod a rodiče čekají na břehu, my si to chceme vychutnat až do konce. Naviják, tentokrát vychytávka pana Štajnera, nás dostane na břeh a v opačném gardu přenášíme a rozkládáme plavidlo na vozíky. Hotovo, auto s Naňákovýma mizí za rohem a my si jdeme konečně poslechnout hudbu. Koncerty Michala Hrůzy a Ewy Farne nás nabudí a dají zapomenout na zklamání. Jedeme domů a uvědomujeme si, že to co jsme s celým projektem zažili není o nějaké plastové plaketě za 1. místo, ale o zážitcích, navázání nových přátelství, překonávání překážek a hledání nových cest. Prostě pozitiva převažují nad negativy.

Jsou věci, na které jsme už neměli a chceme poděkovat za to, že jste nám pomohli a podpořili nás. Konkrétně manželům Naňákovým za technickou podporu a rady ve škole a samozřejmě transport plavidla, Městu Valašské Klobouky za zapůjčení dodávky a přívěsného vozíku, panu Štajnerovi za ochotu s ním jet, pomáhat nám a trávit s námi čas, rodičům Molnarovým a Holznerovým za dopravu do Holešova a vedení školy za podporu našeho snažení a slibujeme, že už nikdy nebudeme zkoušet klakson z oken dílen směrem na ředitelnu.

A co příští rok? Osmáci už mají nápad, ale je to tajné. Počkejte si.